Mají-li domy duši, tak v tomto případě majitele okouzlila natolik, že se během stavby rozhodl si dům usazený nad až terapeuticky šumícím potokem ponechat. Zpočátku totiž počítal jen se záchranou stoleté nemovitosti, kterou chtěl prodat. Rekonstrukce pod dohledem památkářů trvala dva roky a svépomocně se do ní zapojila i rodina včetně dětí majitelů. Hotový dům v Josefově Dole pak pojmenovali Jedlový potok.

„Rád pořizuji věci vypadající jako smetiště. Tím rychleji se vyklube výsledek. Na ,kostlivce’ se těším, baví mě složité akce,“ prozrazuje Václav, majitel domu a zároveň i stavební firmy. Jeho žena Simona s úsměvem dodává: „Manžel je velmi akční. Rozhodnutí trvalo pár hodin: u snídaně objevil inzerát na polorozpadlé stavení, odpoledne ho koupil.“ 

Vzhledem k dlouholeté zkušenosti s rekonstrukcemi nachází Václav potenciál tam, kde jej jiní nevidí. Přesto ho zaskočilo, že když mělo začít bourání rozpadlé části, prodávající zamlčeli podstatnou informaci: památková ochrana se týkala nejen kůlny, ale i torza hlavní budovy a pozemku.

„Tři desítky let sem nikdo nejezdil, dvakrát spadla střecha nad kamennou částí, ale torzo bylo naštěstí přikryté a objektem províval vítr. Kolemjdoucí nenapadlo, že míjejí unikátní soubor staveb dokumentující sklářství regionu,“ dodává ještě Václav.

Synové a dcery sklářů

Kdysi odtud putovaly na domácí i světové trhy skleněné knoflíky, lustrové ověsy, perle, flakony či dózy z barevných skleněných tyčí. Od konce 19. století se v této budově (takzvané driketě) mačkalo sklo.

Obchodu se sklem se dlouho dařilo, zvýšenou poptávku proto vyřešila další pec. K původnímu kamennému objektu pak přibyla přístavba z lícových cihel. Driketa na Jedlové se díky fasádě připomínající anglický venkov lišila od ostatních v Jizerských horách. V meziválečném období naplno vytížená a žádaná mačkárna byla dokonce plynofikována.

Ze dvou sklářských ateliérů vznikl hodně netradiční rodinný dům

Když po takřka sto letech skončila výroba, koupil ji soukromý vlastník k rekreaci. Využívaná byla jen cihelná část, kamenná, otevřená kvůli dřívější sklářské peci až do štítu, byla i k převážně víkendovému bydlení nevhodná.

Nedávná rekonstrukce budovu proměnila v moderní rekreační objekt o užitkové ploše 123 m² komfortně vybavený k celoročnímu bydlení. Manželé v řadě detailů nezapomněli na sklářskou tradici. Do vstupního prostoru, sauny i spodní koupelny zvolili podlahu ze slévaného čediče, tedy materiál používaný ve sklárnách.

V současném interiéru nechybějí skleněné vázy, mísy či korálkový strom života. Muzejním kouskem jsou autentické mačkací kleště, prodejním suvenýrem korále ručně vyráběné z více než sto let starých mačkaných perlí.

Prosekat se k originálu

Prvním krokem k záchraně drikety bylo vyčistit pozemek od náletových dřevin i nahromaděného nepořádku. „Úpravu terénu se pokaždé snažím udělat tak, aby lahodil oku a fungoval. Zkrátka aby místo vypadalo, že na něm žádná stavba neproběhla,“ komentuje Václav, který plochy okolo domu zpevnil přirozeně působící vrstvou zvětralé žuly (takzvaným perkem) z nedalekého lomu.

Kanaďanka v Čechách propadla českému nadšení pro chalupy, má ji dokonalou

Podříznutím hlavní budovy zabránil dalšímu pronikání vlhkosti. Dům vytápěný plynovým kotlem a podlahovým topením dostatečně tepelně izoloval. Nová je střešní krytina z falcovaného plechu i dozděný (u ruiny chybějící) štít. Projekt rekonstrukce připravil majitel s dlouholetým spolupracovníkem Josefem Patrným a realizoval s vlastní stavební firmou.

„Památkáři trvali na zachovaní původní hmoty domu, jiné požadavky týkající se materiálů a barev neměli. Podle dobových fotografií jsme nechali vyrobit repliky oken a dodrželi jejich originální rozmístění,“ vysvětluje.

Značnou část původní stavby se povedlo zachovat a navíc ji rozšířit o pobytovou terasu nad horským potokem, která v sezoně zvětšuje prostor. Nedaleké přírodní vodopády Jedlová patří k největším místním atrakcím. Po vyčištění potoka, zajištění navigace a obnovení malých tůní vytvořil majitel unikátní přírodní koupaliště i pod domem.

Materiály přírodní a industriální

„Co šlo, jsme zachovali. Nepovedlo se to u poničených podlah, v obytných místnostech je nahradily masivní dubové. Dřevo hraje roli uvnitř i venku, manželův kamarád tesař připravil trámy, podílel se na výrobě nábytku a je autorem ženské sochy před domem ze starého pokáceného jasanu,“ prozrazuje Simona.

Dva nově proražené otvory v konstrukci domu propojily jeho interiér s terasou a vyřešily nedostatek světla. Památkáři odsouhlasili na zadní fasádě francouzská okna i průběžný střešní vikýř. Otevřený prostor majitel nezastropil, ale zajímavě využil ke vsazení obytného patra. Lávka mezi kamennou a cihelnou částí spojuje dvě ložnice v podkroví. Kovové schodiště s dubovými nášlapy záměrně připomíná industriální minulost.

„V interiéru jsem se musel vzdát režných kamenných stěn (až na jednu). Mám vyzkoušené, že vzniku tepelných mostů nejlíp brání přizdívka s provětrávanou mezerou,“ upozorňuje Václav a Simona je přesvědčená, že omítka navíc působí útulnějším dojmem.

Manželé vše zařizovali společně, ladili detaily, osvětlení i nábytek na míru. Například kuchyňský kout vymezili boxem s lednicí, myčkou a troubou. Oslovili především firmy z Liberce a Jablonce nad Nisou. Děti podle nich už nechtěly rustikální styl, takže nakonec i oni dospěli k modernějšímu. Protože rádi recyklují, nechali sofa po babičce nově očalounit, starší jídelní stůl z domova repasovat.

Simona, která už před lety převzala vedení domácího penzionu v sousedním Karlově, závěrem říká: „Učila jsem angličtinu, pracovala v sociální sféře. Pak jsem si uvědomila, že mě tato práce naplňuje, máme úžasné hosty.“

A pokračuje: „Vzhledem k tomu, že bydlíme v Liberci v rodinném domě se zahradou a staráme se o zmíněný penzion, bylo jasné, že bychom nestíhali tento dům pravidelně navštěvovat. To by byla škoda. Z toho důvodu jsme se rozhodli jej částečně pronajímat v rámci platformy Amazing Places i přes náš web. Na druhou stranu manžel workholik, který nemůže být bez práce, tady na Jedlovém potoku udělal výjimku, jezdí sem a odpočívá.“