Rodinné hradní sídlo roste v opuštěné osadě, odkud v roce 1628 odcházel Jan Ámos Komenský do exilu. Místo v někdejším Schwarzwaseru, zvané Burg, kde Zeman v roce 2005 začal stavět hrad, se koncem 18. století zalíbilo těžaři Rudolfu Mangerovi. Uhlobaron zde vystavěl dávno strženou usedlost, z níž se zachovala pec na pálení vápna. „Hradu proto v duchu historické posloupnosti říkáme Manger,“ přiblížil Zeman.

Inspiraci našel majitel firmy, specializované na renovaci sakrálních objektů a historických staveb, v každodenní práci. Postupy někdejších stavitelů zná Zeman z památek, jimž vrací život, dokonale.

„Jinak jsem běžné panelákové dítě své doby. Myšlenka postavit si rodinné, nejlépe zcela soběstačné sídlo podle vlastních představ zrála dlouho. Zprvu jsem si našel domek v sousední osadě Bobr, kde však dávný sen, středověký hrad, postavit nešlo. Nakonec jsem objevil ideální pozemek v Černé Vodě,“ vzpomněl 50letý řemeslník. 

Podobu hradu si jako člověk, jemuž stavařina prochází nejen rukama, ale především hlavou, namaloval a vypočítal sám. Projektant posléze Zemanovu vizi připravil pro stavební povolení. „Stavba začala klasicky. Myli jsme se pod hadicí a zednický guláš jedli lopatičkami z dětského pískoviště,“ popisuje Zeman.

Obytné mají Zemanovi zatím pouze přízemí. Patro, nad nímž se tyčí dvě hlavní obranné věže doplněné podpůrnými věžičkami se střílnami, čeká ještě kompletní dostavba, stejně jako padací most a vodní příkop. „Řekl bych, že je hotovo tak ze sedmdesáti procent. Pracně sháním i dobový nábytek. Dělám to po práci a všechny peníze jdou do hradu,“ říká Zeman.

„Profesně i lidsky mám k podobným stavbám blízko. Otec, který mě odmala vedl k historii, říkal, že jsme levobočkové jednoho šlechtického rodu ze středních Čech. Tahle historka se traduje od nepaměti. Nechal jsem si udělat rodinný rodokmen, který to nepotvrdil. Šlo ale o genealogii po mateřské rodové linii. Takže, kdo ví,“ podotkl Zeman.

Rozestavěný hrad stavař doplnil o zvěřinec obývaný smečkou lvů, tygrů a pumou. Šelmy ze zrušených soukromých chovů, jimž Zeman zachránil život, přitahují spolu z dáli viditelnými věžemi turisty, kteří bohem zapomenutý kraj začínají objevovat.

Zvědavce před vstupem na staveniště leckdy nezastaví varovné cedule ani zátarasy. „Každou chvíli odtud někoho vyháním. Většinou se to obejde v klidu. Jenom dvě starší dámy, jež si chtěly málem hladit lva, mě omluvou ‚Přišly jsme se podívat na kočičky‘ pořádně vytočily,“ vzpomněl hradní pán.