Život Kanaďanky Kate Finchamové byl odjakživa nějak spojený s vodou. Jako dítě chodila na kurzy plachtění, na střední škole strávila deset měsíců tím, že studovala a žila na velké lodi, a po dokončení univerzity pracovala dva a půl roku jako stevardka na jachtě.

Když se v roce 2013 přestěhovala do Toronta, byla přesvědčená, že život na lodi je pro ni uzavřená kapitola. Nebyla z toho nadšená, ale brala to jako daň za to, že může začít budovat kariéru v největším kanadském městě.

„Myslela jsem, že jsem si něco našetřila, ovšem ukázalo se, že si v rámci svého přechodu na souš v dohledné době budu muset spíš něco pronajmout. V roce 2020, když jsem byla po několik měsíců zavřená se svými třemi spolubydlícími ve společné domácnosti, jsem narazila na článek o prodeji hausbótů jen půl hodiny cesty z centra. V nabídce měli hausbóty zhruba od 235 tisíc kanadských dolarů (3,9 milionu korun) do cca 286 tisíc kanadských dolarů (4,8 milionu korun),“ vzpomíná Kate v reportáži televize CNBC.

Přitom, jak si zjistila, průměrná cena domu ve stejné lokalitě vycházela v přepočtu zhruba na 11,7 milionu korun.

Mladá žena proto jeden z hausbótů navštívila a užasla, jak okolní marina překypuje životem. Tu plavaly kolem labutě, o kousek dál kolem projížděli kajakáři a brzy dorazili na kus řeči i lidé ze sousedství, rovněž majitelé hausbótu. Kate zjistila, že zde vznikla komunita příjemných a přátelských lidí, kteří si mají neustále o čem povídat.

„Připadalo mi to jako ideální místo k životu. Navzdory létům, která jsem na lodích strávila, s hausbóty jsem neměla naprosto žádnou zkušenost. Byly to pro mě úplně neznámé vody. Nicméně když jsem se o několik týdnů později doslechla, že někdo jiný prodává hausbót, rozhodla jsem se jít do toho. Dala jsem dohromady své úspory, půjčila si od jednoho z příbuzných a nabídla 342,5 tisíce kanadských dolarů (5,7 milionu korun) za hausbót s užitnou plochou 58 čtverečních metrů,“ říká Kate.

Hausbót se jí podařilo koupit a ještě v listopadu 2020 se stěhovala. „Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala,“ hodnotí tento krok zpětně. A to i přesto, že si k přesunu na loď vybrala snad nejhorší možné roční období. Čekala ji kanadská zima. I tentokrát se ukázalo, jak důležité jsou v „koloniích“ hausbótů silné komunity a dobré sousedské vztahy. Kate přežila z velké části právě díky sousedům.

Kvůli nízkým teplotám jí zamrzly rozvody, a tak dorazili sousedé s dobrou náladou, optimismem a potřebným nářadím. A také od nich vyfasovala polévku, tu pro sebe, a sklenici lyofilizované kukuřice. Tu pro labutě.

"Po třech letech považuji koupi hausbótu skutečně za nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy v životě učinila, opakuje znovu s neskrývaným nadšením Kate. „Jsem specialistkou na marketingový obsah a primárně pracuji na dálku, od stolu s výhledem na přístav. Když potřebuji do centra, mohu jet rychlíkem,“ dodává.

Právě blízkost Toronta působí trochu zvláštně. Na jedné straně je v centru za půl hodiny, na straně druhé, když se mladá žena podívá ven z oken svého domova, má pocit, jako by byla v úplně jiném světě. Po práci se vydává po vodě na kajaku a při východu slunce si dopřává pikniky na pláži. V zimě je pak zachumlaná doma u ohně a společnost jí dělají její dvě kočky - Charlie a Finn. Když to sněhové podmínky dovolí, vydává se na průzkum okolí parkem na běžkách. „Opustit pohodlí života ve městě byla malá cena za každodenní radosti a klid na vodě,“ poznamenává.

Její hausbót je zakotven mezi 25 dalšími. Kdo chce vstoupit, musí překonat lávku ústící na přední palubu. Součástí služeb, které má v přístavišti k dispozici, je přípojka k vodě, elektřině, odpadu a optickému internetu.

„První věc, kterou uvidíte, když vstoupíte dovnitř, je moje světlá a překvapivě prostorná kuchyně. Strašně ráda vařím, a tak jsem si tento prostor zařídila podle svých potřeb,“ svěřuje se. Kate samozřejmě některé části původního zařízení hausbótu měnila, jiné opravovala s bratrovou pomocí. Nyní má pěknou velkou pracovní plochu v kuchyni, dvouplotýnkový vařič a stolní troubu. Jak říká, v kuchyni vařívá kari, domácí pizzu a peče nejrůznější dobroty, kterými pak hostí své sousedy.

V koupelně má pak kromě toalety dokonce vanu. V plánu má přidat sprchu. Hlavní místnost s vysokým šikmým stropem slouží coby obývací pokoj, jídelna a pracovna. Zařízena je kamny na dřevo a velkými prosklenými posuvnými dveřmi, jimiž se vychází na palubu.

Za svůj nejoblíbenější prvek na celém hausbótu považuje mráčkovou poličku. „Je to praktický úložný prostor s hravým vzhledem,“ vysvětluje. Po schodišti nahoru vede cesta do její ložnice. Tam se vešla manželská postel, skříňky se šuplíky a malá závěsná skříň. Ložnice má pak okna na všechny čtyři strany, takže má odtud výhled na přístaviště i dok.

Tato pohoda a krásné bydlení však není zadarmo. Jak upozorňuje, strávila dlouhé hodiny opravami a úpravami celého hausbótu, odstraňovala staré nátěry, pořizovala nové, opravovala jednotlivé kusy nábytku a dokupovala nový…

Jak ale říká, život na hausbótu určitě není úplně jednoduchý, ale sama pro sebe si neumí představit nic dokonalejšího.